MARKETING A REKLAMA V PRAVĚKU A STAROVĚKU

Historie reklamy sahá až do pravěku. Obchod měl na začátku samozřejmě čistě směnný charakter. Možná vás to překvapí, ale už  v pravěku se obchodovalo na stovky (i tisíce) kilometrů, a to dokonce i námořní dopravou. Konkurence v obchodu vznikala už tehdy samovolně. S rostoucí konkurencí vzrostla i potřeba propagovat své zboží.

Za první reklamní prostředek je obvykle považováno hlasité vychvalování svého zboží (křik) na trhu. Dokonce některé zdroje uvádí, že latinský výraz reclamare, neboli křičeti/hlasitě oponovati, je předchůdce slova reklama (nejspíš není, ale o tom někdy jindy). Zda křikem marketing pravěku a starověku začal, nevíme, ale rozhodně jím neskončil. 

Značka zboží (brand) měla nejprve charakter vlastnictví („tohle je moje“). Lidé nicméně brzy zjistili, že zboží s jistou značkou je kvalitnější než se značkou jinou, a tak se zrodil brand. Značky na keramice známe pochopitelně už z pravěku. Dokonce ve starověku existují padělky vyhlášených typů keramiky.

Nejstarší dochovaný inzerát je 5 000 let starý papyrus (v mnoha publikacích často mylně přeloženo 3 000 BC jako 3 000 let starý, ale před třemi tisíci lety se již papyrus nepoužíval). V Thébách tehdy velice chytře vychválil svůj obchod s látkami jeden moudrý kupec. Tvrdil totiž, že hledá uprchlého otroka, nicméně se na inzerátu nezapomněl zmínit, že odměnu dá tomu, kdo jej přivede do obchodu s nejkvalitnějšími látkami tkaných a zdobených podle nejlepšího vkusu…

Další starověké umění brandu můžeme pozorovat například na Thermopoliích („fastfoodech“). Neuvěřitelně krásné malby zvířat a pokrmů měly jistě přilákat zákazníky, aby utratili své peníze v tomto krámku a ne jinde. Piktogramy pochází také ze starověkého období. Malby či mozaiky byly typické i pro nevěstince. O jejich obsahu ale mluvit raději nebudeme.

Vývěsní štíty měly za úkol lepší dohledatelnost mnoha výrobců či hostinců. Krásné kování mělo jistě vedlejší efekt – pokud kovář dovedl vyrobit krásnou vývěsku, určitě zvládne vykovat i jiné věci. O vývěsních štítech se zmiňuje také e Aristotelés: „Stejně tak značky nade dveřmi, i když jsou malé, mají jasný a hluboký význam.“

Je také dobré si uvědomit, že reklamní texty mohly vznikat až v době, kdy alespoň větší část populace byla gramotná. V antickém Řecku i Římě byla gramotnost poměrně vysoká (někde se uvádí až 60 %), ale abyste zasáhli svou reklamou všechny, musela mít reklama podobu grafickou nebo slovní.

Z Kréty, Mezopotámie i Egypta máme informace o rozdělávání velkých ohňů např. u příležitostí trhů. Ve dne byl vidět kouř, v noci oheň. Ohně byly viditelné na velkou vzdálenost a měly za úkol přilákat kupující a prodávající z co největští vzdálenosti.

Je pravděpodobné, že ochutnávky byly součástí většiny trhů již v pravěkém období. Ochutnávky vína jsou poprvé popsány ze starověkého Egypta. 

Dochovalo se velké množství textů na zdech, cedulích či papyrech. Lákaly na gladiátorské hry, vychvalovaly mastičkáře či obuvníky. Na hliněné tabulce z egyptského města Memfis je napsáno: „Zde žiji já, Rinos z Kypru, z milosti bohů obdařený uměním vyložit neomylně každý sen.“ Tato tabulka je stará asi 2 500 let. 

Z Pompejí je znám také autor reklamních textů psaných na zeď - Aemilius Celer. Spekuluje se dokonce o tom, že na textech a psaní na zdi platil celou skupinu dalších lidí. S nadsázkou se dá říct, že je prvním známým copywriterem nebo dokonce majitelem první reklamní či marketingové agentury. Přeci jen, zaměstnával mnoho pisatelů. 

Bez dobré propagace bychom patrně neznali žádné náboženství. Jen okrajově se zmíním o křesťanství, i když marketing náboženství by vydal na několik knih. Nejprve bylo křes´tanství ve starém Římě potlačováno (hrozil trest smrti), následně tolerováno (byl dalším z mnoha povolených náboženství) a nakonec bylo jediné státem uznávané náboženství a naopak jeho stoupenci začali vraždit věřící v jiná náboženství. Co je na tom nejzajímavějšího? Že mezi rokem, kdy bylo zakázané a dobou, kdy bylo jediné státní náboženství, neuplynulo ani sto let. 

Kdekoliv byla potřeba ukázat, že jsem lepší než soused, bylo hodně místa pro kreativní činnost a reklamu. Logicky toho začali využívat v rámci boje o moc i nejvyšší vrstvy obyvatel. Politický marketing kvetl ve starověku stejně jako dnes. Caesar získal obrovskou podporu obyvatelstva mimo jiné i tím, že nechal na zdi Říma psát různé zprávy. Máme také zprávy o placení lidí, kteří psali na tyto zdi pomluvy o politických konkurentech.

K propagaci armády a jejich schopností se používaly různé typy vojenských přehlídek, ale nejzajímavější ukázkou síly je Caesarův most přes řeku Rýn. Jeho legionáři postavili most dokonce dvakrát, pokaždé jej po několika dnech sami zničili. Časté vpády Germánů do Galie ustaly. Caesar dal najevo, že římské legie jsou schopny přes ohromnou řeku postavit most za několik málo dní a náhle zasáhnout. Inženýrské schopnosti Římanů musely mít zdrcující účinek na psychiku nepřátel.

Jak vidíte, marketingové služby vymýšleli i využívali panovníci, politici i obchodníci již od nejstarších dob. Mimochodem, Rosettská deska, díky níž Jean-Francois Champollion rozluštil hieroglyfické písmo, měla velice hezký text. Synoda v něm mluví o panovníkovi: "... Je zbožný k bohům, nadřazený svým nepřátelům, obnovil civilizovaný život lidí, král podobný Slunci, potomek Bohů, kterému Slunce věnovalo vítězství, živoucí obraz Dia, syna Slunce..." PR panovníka z toho přímo kouká. Raději se neptám, co by bylo na desce, kdybyste na ni psali o svém šéfovi vy :)