Etický kodex reklamy

Etický kodex reklamy představuje soubor principů a doporučení vydaných Radou pro reklamu, kterými by se firmy při vytváření reklamy měly řídit a dodržovat je. Kodex byl vydán s cílem napomáhat tomu, aby byla reklama v souladu s etickým chováním,. Tedy aby byla slušná, čestná a pravdivá. Dále má za cíl informovat veřejnost o těchto principech. Dodržovat principy Etického kodexu by měly zejména takové subjekty, které se pohybují v oblasti reklamy, tedy inzerenti, reklamní či marketingové agentury či komunikační média. Jejich odpovědností je, aby vytváření, prezentace a distribuce reklamního obsahu tyto principy neporušovaly. Kodex však nenahrazuje právní regulaci, proto jeho porušení není právně vymahatelné. Etický kodex slouží pouze jako standard pro posuzování a regulaci reklamních praktik a může mít přímý vliv na chování firem a jejich vztahy se zákazníky.

Reklama by v žádném případě neměla snižovat lidskou důstojnost, tedy neměla by člověka zesměšnit, urazit či diskriminovat, a to na základě pohlaví, rasy, tělesných dispozic, náboženství apod. Veškerým stereotypním předsudkům byte se měli v reklamním sdělením vyvarovat, naopak je žádané poukázat na skutečnou diverzitu a rovnost ve společnosti.

To, že se jedná o reklamu, by mělo být na první pohled jasně zřetelné. Měli byste se vyvarovat skryté propagace produktu. Také byste reklamní sdělení měli formulovat jednoznačně a zřetelně tak, aby spotřebitel ihned pochopil, že se jedná o reklamu a co je obsahem jejího sdělení. Není etické využívat podprahového vnímání a nedostatečnou informovanost spotřebitele nebo nezkušenosti. Poslední zmíněné se týká především dětí. Mimochodem, reklama musí být označena i ze zákona (nesouvisí to tedy jen s Etickým kodexem pro reklamu). Zákon sice neurčuje přesně jak označení musí vypadat, ale nezapomínejte reklamu vždy označit. Častý problém např. u Influencer marketingu (zodpovědné jsou obě strany). 

Nepravdivé, nadsazené nebo neúplné informace jsou podle Kodexu nepřípustné z jednoho zásadního důvodu – spotřebitel by mohl zakoupit produkt s určitým očekáváním, které by však nebylo naplněno. Například zatajené informace o ceně mohou vyvolat zdání, že je produkt levnější, než ve skutečnosti je, nebo také to, že cenu ovlivňují podmínky, na kterých ve skutečnosti nezáleží. Tento nesoulad mezi očekáváním a skutečností vede k nespokojenosti zákazníka a podkopává jeho důvěru v danou značku. Výsledkem je zklamaný spotřebitel s narušenou důvěrou ve značku, což z dlouhodobého hlediska značně poškozuje reputaci celé firmy, která daný produkt nabízí.

Výše uvedené informace tvoří základní pilíře, jimiž by se měly firmy při vytváření reklamy primárně řídit. Mimo to je důležité si uvědomit, že reklama může mít přímý vliv na chování lidí. Proto by se v reklamních sděleních nemělo objevovat hazardující chování nebo podněty k činnostem, které by mohly vést k porušování zákonů. Dále se také vyžaduje tolerance konkurenčních firem, k čemuž se váže vyvarování se očerňování konkurenčních výrobků, snižování jejich hodnoty a uvádění nepravdivých a poškozujících informací o firmě jako takové. Současně se nesmí napodobovat firemní identita a její nápady, například slogany, design, logo nebo jméno značky.

Jak již bylo napsáno výše - Kodex není právně závazný. Nicméně - pokud se ním budete řídit, pravděpodobně budete mít i méně potenciálních problémů právě se zákonem, protože ten zakazuje klamavou reklamu apod. Vaše produkty či služby budou důvěryhodnější a dlouhodoběji udržitelné, protože jim vaši zákazníci budou více věřit. A v neposlední řadě - budete mít čisté svědomí. A to za to přeci stojí.

Tematika smrti je ve společnosti tak trochu tabu, ovšem když se spojí s humorem, otevírají se brány pro nekonečný inventář vtípků narážející na naši smrtelnost. Právě onen černý humor využil v SRN nejmenovaný pohřební ústav ve své reklamě. Na bílém podkladě byl umístěn text “Kommen Sie doch näher!“, což v překladu zanamená “Pojdťe přeci blíž“. Jednoduchá věta se může zpočátku jevit zcela v pořádku, avšak “vtip“ spočívá v umístění této reklamy, reklamní plakáty byly nalepené na zastávkách metra a S-Bahn. Podle Kodexu tedy reklama evidentně nabádá k chování, které by mohlo značně ublížit na zdraví.